Metodika k ukládání pořádkových pokut podle par. 62 zákona č. 500/2004 Sb.
Nově byla horní hranice
sazby pořádkové pokuty zvýšena na 50 000 Kč. Tato výše je stejná jako v ostatních
procesních předpisech[2].
Zákon č. 337/1992 Sb., o správně daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů, obsahuje pak ještě přísnější úpravu, podle § 37 odst. 1 může správce daně tomu, kdo nesplní
ve stanovené lhůtě povinnost nepeněžité povahy (včetně povinností procesních)
vyplývající z tohoto nebo zvláštního daňového zákona nebo uloženou rozhodnutím
podle tohoto zákona opakovaně uložit pokutu až do celkové výše 2 000 000 Kč. Lze tedy
konstatovat, že výše pořádkové pokuty podle správního řádu je sjednocena
s ostatními procesními předpisy. Podmínky pro ukládání pořádkové pokuty
podle správního řádu byly proti předchozímu stavu zpřesněny v tom smyslu,
že výčet jednání, za která lze
pořádkovou pokutu uložit, je nyní taxativní, tudíž ho nelze žádným způsobem
rozšiřovat. V ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. byl naproti
tomu výčet demonstrativní („zejména tím...“). Tím dochází k upevnění
právní jistoty.
Osobě, která se dopustí
některého z jednání uvedených v § 62 odst.1 písm. a) až c), lze pokutu uložit pouze pokud tímto
jednáním bylo závažně ztíženo řízení. Tomu kdo učiní hrubě urážlivé podání
(odst. 2) lze pořádkovou pokutu uložit i bez splnění této podmínky. Ke ztížení řízení v těchto případech
totiž zpravidla nedojde, ukládání pořádkové pokuty je nutné spíše z důvodu
zachování autority správních orgánů, která je nezbytná k efektivní
aplikaci právních předpisů, ochrany lidské důstojnosti úředních osob a
v neposlední řadě též k pozvednutí právního vědomí obecně. Je přitom
třeba přihlédnout ke skutečnosti, že správní orgány jsou ve své činnosti
striktně vázány zákony a nemají na hrubě urážlivé podání ve většině případů
možnost adekvátně reagovat a někdy jsou nuceny taková podání meritorně vyřizovat.
Spisové řády totiž zpravidla správním orgánům neumožňují rozlišovat mezi
klasickým podáním a písemností, jejíž obsah má za úkol pouze urazit adresáta,
což by absurdně mohlo vést k vyřizování této písemnosti jako podání se
zachováním všech procesních postupů, což by bylo zcela zbytečné a
v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.
„Hrubě urážlivé podání“ je
neurčitý právní pojem, jeho výklad však nezáleží na subjektivním pocitu úřední
osoby. V rámci svého uvážení správní orgán objektivně zhodnotí, zda jde o
podání, které je skutečně nejen urážlivé, ale přímo hrubě urážlivé. Přitom
přihlédne ke všem okolnostem případu a
úvahy, kterými se při jejich hodnocení řídil, uvede v odůvodnění
rozhodnutí tak aby byly přezkoumatelné odvolacím orgánem. Lze očekávat, že pojem hrubě urážlivé podání bude vymezen judikaturou správních soudů. Za
hrubě urážlivé podání nelze v žádném případě považovat např. pouhou
kritiku činnosti správního orgánu, byť by šlo o kritiku arogantní a
neoprávněnou.
Ve všech případech je
třeba vycházet ze zásady subsidiarity obsažené obecně v ustanovení § 2
odst.
Ve vztahu
k zajišťovacím prostředkům je zásada subsidiarity konkretizována v § 58
správního řádu, podle kterého správní orgán užije zajišťovací prostředky pouze
v případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje
zajištění průběhu a účelu řízení.
Pokutu lze ukládat i
opakovaně, při jejím ukládání dbá správní orgán, aby nebyla v hrubém
nepoměru k závažnosti následku a významu předmětu řízení (§ 63 odst. 3).
Výše pokuty uložené v konkrétním případě bude vždy výsledkem uvážení
správního orgánu. Rozhodně nelze obecně tvrdit, že „za urážku úředníka bude
ukládána pokuta 50 000 Kč“. Podle hledisek stanovených zákonem bude pokuta na
horní hranici stanovené sazby ukládána za jednání podle § 62 odst. 1 správního
řádu tam, kde jednání výrazným způsobem ztížilo postup správního orgánu
v řízení a dosažení účelu řízení, a to především v řízení, jehož předmět lze považovat za
velmi významný (např. ta řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže,
jejichž výsledkem může být uložení mnohamilionových opatření, dále některá
stavební řízení a podobně). V případě hrubě urážlivého podání si lze
srovnatelnou situaci představit pouze stěží. Smyslem sankce je zejména vzhledem
k principu subsidiarity (§ 2 odst.
Pořádková pokuta je
ukládána rozhodnutím, proti kterému je možné podat odvolání. Odvolání má vždy odkladný účinek (§ 62
odst. 5). Za podmínek stanovených zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, lze rozhodnutí napadnout správní
žalobou. Správní soud přezkoumá nejen zákonnost rozhodnutí, ale i jeho věcnou
správnost a od pokuty uložené ve zjevně nepřiměřené výši může za podmínek
stanovených v § 78 odst. 2 soudního
řádu správního upustit nebo ji snížit i pokud bylo řízení jinak provedeno
v souladu se zákonem. Dále je třeba upozornit na to, že novým rozhodnutím
může pravomocně uloženou pokutu prominout nebo snížit i správní orgán, který ji
uložil (§62 odst. 6 správního
řádu).
Uložením pořádkové pokuty není dotčena jiná
odpovědnost za hrubě urážlivé podání či jiné jednání, za které je pokuta
ukládána (především „rušení pořádku“). V úvahu může přicházet odpovědnost
občanskoprávní (při zásahu do práva na ochranu osobnosti) či trestněprávní, pokud by
byla naplněna skutková podstata např. trestného činu podle § 154 (útok na
státní orgán[3]) nebo § 206 (trestný čin
pomluvy, kterého se dopustí ten, kdo o
jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho
vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné
vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu) zákona č. 140/1961 Sb., trestní
zákon, ve znění pozdějších předpisů.
[1] § 62
Pořádková pokuta
(1) Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že
a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,
b) navzdory
předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo
c) neuposlechne pokynu úřední osoby.
(2)
Pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé
podání.
[2] např. § 44 soudního řádu správního, § 53 občanského soudního řádu, § 66 trestního řádu
[3] § 154
(1) Kdo jinému vyhrožuje
usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu
a) v úmyslu
působit na výkon pravomoci státního orgánu, nebo
b) pro výkon
pravomoci státního orgánu,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví
státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.
Toto ustanovení se vztahuje pouze na státní orgány, nikoliv na orgány samosprávy nebo jiné správní orgány.